Jan FRANKE se narodil 15. června 1894 v Hukvaldech v domě s číslem popisným 37. Jeho matkou byla Barbara ŘEZNÍČKOVÁ (nar. 23. listopadu 1867), která pocházela z Velkých Kunčic (dnes Kunčice pod Ondřejníkem). Otcovství k narozenému Janovi přiznal Jan FRANKE (nar. 26. dubna 1872), který pracoval jako bednářský pomocník v hukvaldském pivovaru a pocházel z Trojanovic. Ten se také s Barbarou později oženil, společně byli oddání dne 3. února 1897 v Hukvaldech. Jan měl pak ještě dva sourozence – Františka (nar. 8. října 1897) a Cecílii (nar. 21. listopadu 1900).

Po vypuknutí 1. světové války byl mladý Jan FRANKE (povoláním dělník v hukvaldském pivovaru) odveden 26. října 1914 jako poddaný Rakousko-Uherska, bylo mu tehdy 21 let a nastoupil k 100. pěšímu pluku v hodnosti střelce. Stejně jako ostatní mobilizovaní rekruti z Doplňovacího velitelství v Těšíně i on byl odeslán na východní frontu, kde se účastnil se svým plukem bojů proti ruské armádě.

Dne 2. července 1916 byl ruskou armádou u Lucku (dnešní Ukrajina) zajat. Následně byl internován jako válečný zajatec v Moskvě a poté v Kazani.  Tyto skutečnosti potvrdily také záznamy, které se dochovaly ve Válečném archívu ve Vídni. V oblasti kazaňské gubernie zůstal patrně po celou dobu zajetí. Tam totiž v Kosmodimiansku podal přihlášku do tvořícího se československého vojska, dne 20. prosince 1917. Byl tedy v zajetí dlouhých 17 měsíců.

V zajetí zažil dobu, kdy byl na jaře roku 1917 svržen ruský car a vlády se ujala takzvaná Prozatímní vláda. Českoslovenští vojáci začali být známí zejména po bitvě u Zborova (2. července 1917), která napomohla k získání podpory Prozatímní vlády k neomezenému náboru českých a slovenských dobrovolníků z řad válečných zajatců do společného vojska. Nutno ale připomenout, že ne ke všem zajatcům se jasné informace o existenci, organizaci a podobě československého vojska dostaly. Mnohdy se o něm dozvěděli až s velkým zpožděním a často jen na úrovni různých fám.

Jan se v zajetí pravděpodobně seznámil s Františkem Tichavským, který pocházel z Lichnova. Důkazem je nejen jejich společná fotografie, kterou se podařilo dochovat, ale také záznamy ve Vojenském ústředním archivu v Praze o tom, že František Tichavský podal přihlášku do revolučního vojska také v Kosmodimiansku. Prošli tedy celou legionářskou anabází společně a jejich kamarádství přetrvalo i po návratu do civilního života.

Janova přihláška byla kladně vyřízena a přesně 18. března 1918 stává příslušníkem Československého armádního sboru, je zařazen k 4. střeleckému pluku Prokopa Velikého ke 12. rotě v hodnosti střelce (zapsáno v rozkaze č. 171 ze 4. dubna 1918). Bylo mu přiděleno osobní číslo 84 970. Je to v době evakuace Československého armádního sboru z Ukrajiny a jeho cesty na východ s cílem dosáhnout Vladivostoku.

Následuje takzvaný Čeljabinský incident v květnu 1918, kdy československé vlaky byly sovětskou vládou záměrně zdržovány. Cílem byla jejich likvidace a použití k bojům v občanské válce, nebo vydání Německu a Rakousko-Uhersku. Po provokacích a přepadech československých vlaků ze zálohy bez vyhlášení nepřátelství, došlo k propuknutí otevřeného nepřátelství Československého armádního sboru se Sověty. Následovaly těžké takřka každodenní boje s mnohonásobnou a lépe vyzbrojenou přesilou nepřítele při snaze probít se přes celé Rusko až do Vladivostoku silou.

Jan Franke se zúčastnil všech klíčových bitev a výprav 4. střeleckého pluku, a to: boje o Penzu, u Alexandrovského mostu, u Bezenčuku, u Lipjag, u Samary, bojů na nikolajevske frontě, inzenské frontě, ústupu od Volhy a ochrany sibiřské magistrály.

Na konci ho však čekal Vladivostok, který věštil návrat domů. Jan jako účastník 22. transportu na lodi Amerika vyplouvá dne 23. dubna 1920. Amerika plula trasou kolem Asie přes Hong-Kong, Singapur, Srí Lanku, Suezský průplav do Terstu. Po 46 dnech plavby spatřili legionáři Terst. Odtud jsou pak vlaky přepravováni do rodné vlasti.

Jan FRANKE se 13. června 1920 se vrátil již do svobodného Československa, přijel se svými bratry ve zbrani do domovského města jeho pluku – Hradce Králové.

A zde se také jeho vojenské dobrodružství uzavírá. Od jeho narukování do Světové války uplynulo téměř 6 let. V revolučním vojsku (Legii ruské) byl více než 2 roky. Jeho život se naplnil dobrodružstvím, zážitky, zkušenostmi, poznáním, ale také válečnými útrapami, strachem o přežití, setkáním se smrtí, hladem, strádáním válečného zajatce.

Po návratu do civilního života pracoval Jan jako zaměstnanec drah a poštovní zřízenec. Dne 31. ledna 1925 se oženil s Marií Sládkovou, dcerou Jana Sládka, s kterou vychoval dvě dcery – Marii a Annu.